Dva ruský inženýři Alexej a Voloďa plní raketoplán palivem. Najednou Alexej zvedne hlavu a povídá:
„Ty Voloďo, to palivo smrdí jako vodka.“

Voloďa usrkne a odvětí:
„No jo, ono to tak i chutná.“

Tak si sednou a chlastaj a chlastaj.

Ráno po chlastačce volá Alexej Voloďovi:
„Taky je ti tak špatně? A už sis uprdnul? Ne? Tak to nedělej. Já volám z Tokia.“

Přijdou mimozemšťané do hospody, každý si dá u výčepu limonádu, preclíky, zaplatí a jdou. Hosté zírají:
„To vám pane hostinský, na tomhle není nic divného?“

„Ale je. Oni si jindy dávají pivo a preclíky, ale dnes asi řídí loď.“

Strmá skála nad bezednou propastí. Ze skály roste vodorovná větev. Větve se jednou rukou drží stařík, ve druhé ruce před sebou drží knihu a čte si. Nahoře vykoukne přes okraj propasti mladík a volá dolů:
„Dědečku, slyšel jsem, že prý ovládáte nadpřirozené schopnosti?“

Stařík se pustí větve, nasliní prst, obrátí stránku, rukou opět chytí větev a znechuceně odpoví: „Nesmysl.“

V parku na lavičce sedí muž a na klíně má malý tenisový kurt, kde trpaslíčci hrají turnaj. Jiný pán to sleduje a se zaujetím se ptá, kde k tomu unikátu přišel.

„Támhle od toho kouzelného dědečka,“ ukáže, „nabídl mi splnit jedno přání.“

Pán dohoní dědečka:
„Prosím, mohl byste mi vykouzlit pytel doláčů?“

„Staň se.“, luskne dědeček prstem a zmizí.

Před pánem se objeví pytel, rozevře ho a nevěří vlastním očím.
Vrátí se na lavičku a člověku s tenisem si stěžuje:
„On je snad hluchej! Chtěl jsem doláče a vyčaroval mi koláče!“

„No jasně, že je. Myslíte, že já jsem chtěl třiceticentimetrovej tenis?!“ *

Dva policajti najdou granát. Jeden říká:

„Co budeme dělat?“

Druhý odpoví:

„Odneseme ho na stanici.“

První namítá:

„A co když cestou vybouchne?“

Druhý uklidňuje:

„Budeme říkat, že jsme ho našli už takhle.“

Žila byla v jedné zemi krásná, chytrá a emancipovaná princezna. Když jednou seděla ve své nádherné zahradě na břehu potoka, vyskočila z potoka žába a řekla jí:
„Jsem princ zakletý zlým čarodějem. Stačil by jediný tvůj polibek, abych se znovu proměnil v pohledného, urostlého a elegantního muže. Pak se můžeme vzít a žít šťastně na tvém zámku s mou matkou. Budeš mě moci milovat, připravovat moje jídlo, prát moje košile a rodit moje děti. Budeme velmi šťastní.“

Tentýž večer si princezna při vychutnávání lehce osmahnutých žabích stehýnek ve vinné omáčce pomyslela:
„Tos uhodl, blbečku.“

„Koukám sousede, že jste si koupil nové auto. Co se stalo se starým?“

„Ale, začalo hořet.“

„Tak proč jste ho neuhasil?“

„To víte, že bych uhasil, ale tchýně zůstala uvnitř.“

Dva chlapi, Karel a Tonda, se domluví, když jeden z nich umře, že se zjeví tomu druhému a řekne mu, jaké to po smrti je. Co čert nechtěl, Karel do 14 dnů umřel. Tonda noc na to nemůže spát. čeká, naslouchá. Najednou se ozve:
„Tondo, slyšíš mě?“

„Seš to ty Karle?“

„No jasně!“

„Tak, jak je?“

„Ty Tondo, paráda. Ráno lehká snídaně, zeleninka a pak celý dopoledne šukáme. V poledne lehkej obídek, zase zeleninka. A pak zase celý odpoledne šukáme.“

„Tak to je fakt boží. A to seš v nebi nebo v pekle?“

„Ty vole, já jsem teď králík v Austrálii!!“

K salónu na Divokém západě přijede mladý kovboj, seskočí z koně, přiváže ho, obejde zezadu, zvedne mu ocas a dá mu dlouhou mlaskavou pusu na kaďák. Zevnitř to otevřeným oknem vidí starší kovboj, štamgast u stolu. Když mladý vejde dovnitř, hned se ho ptá:
„Proboha, to bylo nechutný. Proč jsi to udělal?“

„Ale, pálej mě popraskaný rty.“

„A to jako pomáhá?“

„Ne, ale aspoň si je přestanu olizovat.“