Přijde Michal na návštěvu k Frantovi, který je na vozíku. Sedí, povídají a když už k večeru začíná být zima, Franta Michala poprosí, zda by mu z horního pokoje přinesl bačkory. Ten se ochotně zvedl a jde do pokoje, kde najde dvě Frantovy dcery jenom v kalhotkách, které jsou v nejlepších letech. Jedné je 17 a druhé 19. Zálibně se na ně podívá a na jejich otázku, co tam dělá, jim odpoví:
„Váš otec mi řekl, že vás můžu přefiknout.“

Vyděšeně se na něj podívají a říkají:
„To určitě není pravda, to by náš tatínek nikdy neřekl!“

„Tak vy mi nevěříte?“ ptá se a otevírá dveře. „Franto, obě?“ zavolá.

Ze zdola se ozve:
„Jo, jo, Michale, obě!“

Otázka na rádio Jerevan:
„Je pravda, že Juriji Gagarinovi bylo na Rudém náměstí darováno auto?“

Odpověď:
„V principu ano. Až na to, že nešlo o Jurije Gagarina, nýbrž Ivana Ivanoviče, nebylo to auto, ale jízdní kolo a nebylo mu darováno, ale ukradeno.“

„Představte si, pane řediteli, že jsem včera vypil dvaatřicet minerálek!“

„Kristepane, klaun! Proč tolik?“

„Na vztek! Víte přece, že jsem abstinent…“

Bačovi Ondrovi přišla gratulovat k stým narozeninám delegace z okresu. U vchodu do koliby vidí viset kosu.

„Vy ještě i kosíte, bačo Ondro?“

„Kdežeby…“

„No a co ta kosa?“

„Jaaj, no to si už zubatá po mňa takto raz prišla. Slovo dalo slovo a tak som vám ju vytrtkal, že si aj nástroj zabudla!“

Ptají se pisálci jednoho z reprezentantů:
„V dnešním zápase jste byli při zakončování akcí bezzubí. Kdo si myslíte, že za to nese zodpovědnost?“

„Jednoznačně náš zubař.“

Život je řada průšvihů po sobě nepravidelně jdoucích.

Dva spřátelené manželské páry hrály jednoho večera žolíky. Petrovi spadla na zem karta. Když se pro ni sehnul, všiml si, že Dana, Honzova manželka, má široce roztažené nohy a nemá kalhotky! Petr nedal samozřejmě na sobě nic znát.

Později, když šel do kuchyně pro piti, přišla za ním Dana s otázkou:
„Viděl jsi pod stolem něco, co se ti líbilo?“

Petr, překvapený její otevřenosti, přikývl a ona pokračovala:
„Můžeš to mít! Bude tě to ale stát tisíc korun.“

Petr zhodnotil svoje finanční možnosti, potlačil morální předsudky a na dohodu přikývl.

Dana mu připomněla, že její muž pracuje v pátek vždy déle, a že se tedy Petr má u ní ve dvě odpoledne ukázat.

Samozřejmě, že Petr byl přesný, dal jí tisícovku a pak spolu celou hodinu kvalitně souložili.

Asi v půl čtvrté Petr odešel. Honza se vrátil, tak jako každý pátek, v šest večer. Hned po příchodu se ptá své ženy:
„Byl tu dnes odpoledne Petr?“

Dana, i když šokována, klidně odpovídá:
„Ano, zastavil se na pár minut.“

„A dal ti tisíc korun?“

Daně se podlomila kolena. Myslela, že je konec... Nasadila kamenný výraz a povídá: „Ano, dal mi tisícovku.“

Manžel se spokojeně usmál:
„Víš, Petr přišel dnes ráno do kanceláře a půjčil si ode mě tisíc korun. Slíbil, že se dnes odpoledne u nás zastaví a vrátí je. Vidím, že nekecal a slib splnil. Když bude potřebovat, půjčím mu zase.“

Dana omdlela..

Po městě chodí kouzelník a potká překrásnou ženskou. říká jí:
„Paninko, já jsem místní kouzelník a jestli chcete, ukážu vám svoje nejlepší kouzlo!“

„Souhlasím. A jaké to bude kouzlo?“

„No půjdete se mnou domů, tam vás ojedu a vy potom sama zmizíte.“

Novomanželka peče štrůdl. Před tím, než ho vloží na pekáč do trouby, tak odřízne oba konce. Manžel se na to dívá a ptá se, proč je odřezává.

„Takhle jsem se to naučila od maminky,“ odpoví mu manželka.

Za měsíc jedou navštívit manželčiny rodiče a tam manžel vidí, jak tchýně odřezává konce štrůdlu. Zeptá se tedy proč.

Tchýně odpoví:
„Protože mám malej plech!“