Na cestě leží Indián s uchem na asfaltu a trhaně říká:
„Je to modrá Mazda, hliníkové disky, černé nárazníky, rychlost 90 km/h, opruzený řidič.“

Lidé se seběhnou okolo něj a v němém úžase poslouchají a nevěřícně kroutí hlavou:
„To všechno slyšíš?“

„Ne. Ona mně srazila…“

Nedávno jsem strašně potřeboval na pár dní vypadnout z práce, ale věděl jsem, že šéf mi volno jen tak nedá. Naštěstí mě napadlo, že kdybych ze sebe udělal blázna, tak mě na pár dní pustí. Tak jsem se zavěsil pod strop a začal vydávat podivné zvuky. Má kolegyně se na mě udiveně dívala a pak se zeptala, co proboha dělám na tom stropě. Vysvětlil jsem jí, že představuji žárovku, aby si šéf myslel, že jsem se zbláznil a pustil mě na pár dní domů oddychnout si od práce. Po několika minutách se u nás v kanceláři šéf skutečně objevil. Podíval se na mě, jak visím pod stropem a zeptal se:
„Co tam, proboha, děláte?“

Řekl jsem mu, že jsem se stal žárovkou. Odpověděl, že jsem očividně přepracovaný a že si mám jít na pár dní domů Odpočinout. Seskočil jsem dolů a odcházel domů. Moje spolupracovnice se ovšem vydala za mnou. Šéf ji zastavil a zeptal se jí:
„A kam jdete vy?“

Odpověděla mu:
„Jdu taky domů. Přece nebudu dělat potmě.“

Moje žena a já jsme nedávno navštívili aukční trh v Tralee a jednou z prvních expozic, u které jsme se zastavili, byli plemenní býci. Přišli jsme k první ohradě a na ní byl připevněný nápis:
„TENTO BÝK SE PÁŘIL 50× MINULÝ ROK.“

Moje žena mě hravě šťouchla do žeber, usmála se a řekla:
„Padesátkrát za rok, to je skoro jednou týdně.“

Šli jsme k druhé ohradě, kde byl nápis:
„TENTO BÝK SE PÁŘIL 150× MINULÝ ROK.“

Žena mě pořádně dloubla loktem a řekla:
„WOW! To je víc než dvakrát týdně! Mohl by ses od něj hodně naučit.“

Došli jsme ke třetí ohradě, kde byl nápis velkými písmeny:
„TENTO BÝK SE PÁŘIL 365× MINULÝ ROK!“

Moje žena se tak nadchla, že mi málem zlomila žebra, a říká:
„To je jednou denně! Opravdu by ses od něj měl něco přiučit.“

Podíval jsem se na ni a povídám:
„Jdi se ho zeptat, jestli to bylo pokaždé se stejnou krávou.“

Starý farmář vlastní velkou farmu s pěkným hřištěm a rybníčkem, ke kterému se jednoho večera šel podívat. Když se blížil, zaslechl hlasy a smích.

Došel k rybníčku a uviděl skupinku mladých žen, jak se tam bez plavek koupou. Opatrně na sebe upozornil a ony začaly vřískat a ustoupily do hlubší části rybníčku.

Jedna zavolala:
„Nevylezeme, dokud neodejdete.“

Farmář na to:
„Já jsem se nepřišel dívat na vaše plavání ani jak polezete z vody. Přišel jsem jen nakrmit krokodýly.“

Rybář doma pyšně ukazuje svůj úlovek manželce a zasněně vypráví, jak to bylo na jezeře pěkné. Najednou mu vpadne do řeči manželka:
„Právě volali z obchodu s rybami, že sis tam prý zapomněl peněženku i s doklady!“

Přijde starý pán do nevěstince a bordelmamá mu říká:
„Ale dědo, copak vy tu děláte? Vždyť vy už to máte dávno za sebou.“

Děda se chytne dlaní za čelo a povídá:
„Ach ta skleróza! A kolik jsem dlužen, milostivá?“

Jestliže nějaký dokument správně založíte, víte sice kde je, ale nikdy jej nebudete potřebovat. Když ho nezaložíte, určitě jej budete potřebovat, ale nebudete vědět, kde je.

Dave se jednoho dne chlubil svému šéfovi:
„Víte, znám každého, kdo za něco stojí. Stačí říct jméno, kohokoliv, a já ho znám.“

Jeho šéf už měl dost těchto řečí, a tak ho vyzval:
„Dobře, Dave, co třeba Tom Cruise?“

„Žádný problém, šéfe. Tom a já jsme staří přátelé, to vám dokážu.“

Takže se vydají do Hollywoodu, zazvoní u dveří Toma Cruise a ten vykřikne:
„Dave! Co se děje? Rád tě vidím! Pojďte dál!“

Šéf je ohromený, ale stále pochybovačný. Když odcházejí, říká Daveovi, že to byla jen šťastná náhoda.

„Ne, ne, jen řekněte další jméno,“ povzbuzuje ho Dave.

„Prezident Obama,“ odpoví šéf rychle.

„Jo, starý kámoš. Poletíme do Washingtonu.“

Tak se vydají do Bílého domu. Obama zahlédne Davea při prohlídce, zamává na něj a zavolá:
„Dave, to je překvapení! Právě jsem na cestě na schůzku, ale pojďte se mnou na kávu, musíme si popovídat!“

Šéf už je pořádně otřesený, ale stále není úplně přesvědčený. Když opouštějí Bílý dům, opět vyjadřuje pochybnosti.

Dave ho pobídne: „Tak ještě jedno jméno.“

Šéf si zamyšleně odfrkne: „Papež František.“

„Jasně!“ usměje se Dave. „Papeže znám už roky.“

Tak letí do Říma. Stojí na Svatopetrském náměstí mezi obrovským davem a Dave říká:
„Takhle to nepůjde, šéfe. V tomhle davu mě papež nikdy neuvidí. Ale znám všechny stráže, takže půjdu nahoru a objevím se s ním na balkoně.“

Zmizí v davu a o půl hodiny později se skutečně objeví na balkoně vedle papeže.

Když se pak vrátí dolů, zjistí, že jeho šéf prodělal infarkt a je obklopen zdravotníky. Přiběhne k němu a ptá se:
„Šéfe, co se stalo?!“

Šéf se na něj s posledními silami podívá a zašeptá:
„To už bylo moc. Když jste s papežem vyšli na balkon, chlap vedle mě se zeptal: Kdo do prdele je ten týpek na balkoně s Davem?“

Kluk:
„Já bych chtěl udělat něco hloupého…“

Holka:
„Já jsem hloupá, udělej mě!“