Dva zloději se vloupou do banky v noci. Jeden z nich otevře sejf a najde v něm jen jogurty místo peněz. Podívá se na svého komplice a zašeptá:
„Co to sakra je? Tohle není normální sejf!“

Ten druhý pokrčí rameny a odpoví:
„Nevadí, prostě to sníme, ať se to nepromrhá.“

Tak začnou jeden jogurt za druhým jíst. Po několika hodinách a desítkách snědených kelímků první zloděj povzdechne:
„Hele, tohle je divný. Kde jsou sakra peníze?“

V tom se otevřou dveře a dovnitř vstoupí noční hlídač. Když uvidí zloděje obklopené prázdnými kelímky, začne se smát:
„Vy idioti! Tohle není banka, to je spermobanka!“

Hasič napomíná návštěvníka v divadle:
„Proč tu zapalujete tu cigaretu? Nevidíte nápis?“

„Nápis vidím, ale vás jsem neviděl.“

Inženýr, doktor a policajt poseděli a popili v hospůdce a po půlnoci se v dobrém rozmaru vypotáceli ven. Inženýr bydlel nejblíž, a proto pozval své kamarády, aby u něho přespali. Ale sotva otevřel dveře, manželka na něho spustila:
„Ty opilče, takhle se chodí domů? A ještě mi sem vodíš další ožraly!“
A vyhodila je všechny tři na ulici.

Tak se rozhodl doktor, že půjdou k němu. Jenže tam to dopadlo úplně stejně a vzápětí taky skončili na ulici.

Nakonec se vydali k policajtovi. Policajt doma zazvonil, přišla jim otevřít usměvavá manželka, pěkně všechny přivítala a připravila jim jídlo. Také tchyně se tvářila mile a bez řečí jim přichystala postele.

Ráno se inženýr s doktorem ptali policajta:
„Člověče, jak to, že máš ty ženské takhle vycvičené?“

„Ale to je úplně jednoduchý. Kdysi jsem měl psa. Když mě neposlechl, dostal důtku. Když mě neposlechl podruhé, dostal důtku s výstrahou. A když mě neposlechl potřetí, tak jsem ho zastřelil. No, a manželka má důtku a tchyně už má důtku s výstrahou!“

Stojí žebrák na rušné ulici a velice hezky hraje na housle. Zastaví se u něho hudební odborník:
„Člověče, já žasnu. Vždyť vy byste mohl hrát v profesionálním orchestru! Proč tady žebráte?“

„Jo pane, to bych dělat nemohl. Musím živit osmičlennou rodinu.“

Pražák přijde do kupé, kde sedí Ostravák a říká mu:
„Posuň se až k voknu!“

Ostravák nereaguje, jen se nechápavě rozhlíží. Pražák zase:
„Tak se posuň až k voknu.“

Ostravák už to nevydrží a povídá:
„Tak už kvokni!“

Přijde v blázinci na vizitu doktor k panu Novákovi a ptá se ho:
„Tak co, pane Novák, vzpomenete si už jak se jmenujete?“

„Žížala“ odpoví pan Novák.

„Tak to si Vás tu ještě necháme.“

Stejná situace se děje druhý, třetí, čtvrtý den. Pátý den se doktor zeptá na to samé a pan Novák odpoví:
„Jmenuju se pan Novák“

„No výborně, pane Nováku, sbalte si věci a můžete jít domů. Jste propuštěn.“

„Nemůžu“ odpoví pan Novák, „Za dveřmi je kos.“

Sedí dva chlapečci na písku a dělají bábovičky.

„Ty, kolik ti je? Či nebo čiži?“, ptá se jeden.

„Já nevím. Či nebo čiži.“

„Jakto, že to nevíš? Koužíš?“

„Koužím!“

„Sprostě nadáváš?“

„Kujva, že jo!“

„Chlaštáš?“

„Jo!“

„Hmm, šouložíš?“

„Ne, čo to je?“

„Tak či!“

Přijde pán do obchodu a ptá se:
„Máte kostkový cukr?“

„Bohužel, nemáme.“

„A nějakou jinou lacinou bonboniéru pro tchyni?“

Víte co udělá Somálec když najde na ulici plechovku se sardinkama?

???

Otevře si restauraci.